Příhraniční oblast Mikulova je unikátní krajinou na jižním úpatí Pavlovských vrchů s bohatou historií a mimořádnou přírodovědnou a kulturní hodnotou. Zásluhou uzavření hranic a tradičního způsobu hospodaření zůstala na obou stranách moravsko-rakouské hranice zachována neobyčejně pohledná a cenná starobylá kulturní zemědělská a komponovaná krajina, která tvoří původní ohnisko rozsáhlých historických urbanistických úprav krajiny mezi Mikulovem, Valticemi a Lednicí. Zvláště na moravské straně je však poškozena neužíváním. Cílem je obnovit poškozené části a navázat na krajinný celek na rakouské straně. Na jižním okraji Mikulova zůstal na bývalém panství Dietrichsteinů zachován celek komponované krajiny, který lemuje město od západu k východu. Krajinný celek vznikal postupně od konce 14. století jako území panských rybníků, mlýnů, ovčínů, zelinářských zahrad, sadů, vinohradů, pastvin, luk a polí, ale také jako místo bažantnic, lesních obor a okrasných zahrad s letohrádky. Základ komponované krajiny vznikl počátkem 17. století. Jde tedy o jednu z prvních velkoryse komponovaných příměstských krajin na Moravě. Její architektonické prvky tvořila křížová cesta na Svatém kopečku a pruh bývalých panských příměstských zahrad mezi návršími Schweinbarther Berg, Šibeničník, Skalky a Vysoký roh (mezi Mikulovem a Klein Schweinbarthem se nacházela alejemi a procházkovými cestami protkaná bažantnice s větrnými mlýny a lesní obora s letohrádkem, rybníkem a drobnými uměleckými výtvory. Krajinářský klenot jedinečné krásy byl nazýván východněji položený rybník Nový s letohrádkem na Tichém ostrově (Porzinsel) uprostřed rozlehlých vod s květinovou a lesní zahradou, panskou rybárnou a mlýnem. S tímto areálem souvisela také kaskáda tří dalších panských rybníků na Mušlovském potoce. Pruh komponované krajiny (zahrad) uzavíral lázeňský areál s odpočinkovými zahradami na břehu rybníka Nesyt v obci Sedlec, který tvoří hranici mezi komponovanou krajinou Mikulova a Lednicko-Valtickým areálem.